Články
Konec loňské sezony byl pro všechny fanoušky Slovácka hodně smutný. Mužstvo doma v posledním utkání podlehlo Příbrami, která tak místo něj slavila postup mezi českou fotbalovou smetánku. Že může být ještě hůř, by se nikdo nenadál.
Všichni čekali, že v nové sezóně se už útok na nejvyšší soutěž zdaří. Jenže uběhlo šest měsíců a fotbalové Slovácko truchlí ještě víc. Nejenže je postup mezi elitu v nedohlednu, na dveře naopak zlověstně ťuká třetí liga. Před startem sezony favorizovaný klub dělí od pádu do MSFL po více než polovině soutěže pouhé dva body. „Sestup? Tak to si vůbec nedokážu představit,“ vystřelí ze sebe trenér 1. FC Slovácko Ladislav Jurkemik. Okamžitě ale dodává: „Současnou situaci ovšem rozhodně nesmíme brát na lehkou váhu. Byla by velká chyba myslet si, že se nám nic nemůže stát. Ale to si musejí uvědomit především hráči,“ zdvihá varovně prst bývalý československý reprezentant. Když se v létě ujímal vlády nad hradišťskou lavičkou , podobný scénář jej zřejmě nestrašil ani v těch nejhorších snech. Jenže šestnáct odehraných kol napsalo jeho týmu nemilosrdné vysvědčení: i s přivřením obou očí 4 MINUS! Nepovedlo se takřka nic, slabou útěchou může být jen vyřazení dvou prvoligových soupeřů při tažení Pohárem ČMFS. Jako velká chyba se s odstupem času ukázala až příliš velká obměna kádru. Odešlo sedm hráčů, stejný počet nových přišel a do týmuse začali zapracovávat i mladíci z akademie. „Doba na sehrání byla velice krátká. Dá se říct, že Slovácko je teď mužstvem, které prožívá přerod za pochodu,“ říká Jurkemik. S tím se při troše shovívavosti dá souhlasit, ale s připomínkou, že porodní bolesti jsou až příliš velké, ne-li nesnesitelné. Trnem v oku většiny odborníků i fanoušků je fakt, že nové posily až na výjimky nesplnily očekávání. Nad tím by si mohl kouč umýt ruce s tím, že on je přece nepřivedl, že už byly domluveny před jeho nástupem. To ale sympaticky nečiní. „Nejde, aby si každý trenér přiváděl své hráče. Od toho je v každém klubu sportovní úsek, který by měl vědět, kde je potřeba mužstvo posílit,“ začíná Jurkemik ze široka. „Myslím, že čtyři hráči - Filipko, Randa, Kubáň a Formánek - si odehráli své. Pravidelně nastupovali v základu Největším zklamáním je naopak Psohlavec. Podle mě zaspal na vavřínech a druhou ligu podcenil. Navíc přišel ve velmi špatné kondici,“ nenechal na mladém útočníkovi suchou nit. Je proto velmi pravděpodobné, že pokud Ladislav Jurkemik zůstane u kormidla, Psohlavec už nebude mít v týmu místo. A rozhodně nebude sám. „Zatím nevím, jestli budu sám pokračovat, takže by nebylo správné říkat, kdo odejde,“ říká slovenský trenér, který ale v případě setrvání chce přivést čtyři posily - dva útočníky a tvořivého a defenzivního záložníka. „A je jasné, že když čtyři hráči přijdou, čtyři musejí odejít,“ dodává Jurkemik.
Trenérův osud má v rukou majitel Zemek
Neuspokojivé výsledky Slovácka samozřejmě nemohly nechat v klidu majitele klubu Zdeňka Zemka. Právě on je osobou, která rozhodne o osudu trenéra Ladislava Jurkemika.
„Ve středu jsme se spolu sešli, pan Zemek chtěl znát můj názor,“ prozradil kouč Slovácka. Na schůzce ale žádné rozhodnutí nepadlo, vlastník klubu si u Jurkemika ještě vyžádal podrobnou písemnou zprávu, která bude předána v pondělí. Do té doby zřejmě zůstane vše při starém.
To ostatně potvrzují i slova generální ředitelky klubu Marcely Mrázkové: „Samozřejmě že nejsme spokojeni, na řešení situace jsme ale nezačali pracovat až teď, děláme na ní průběžně. Teď ovšem chceme všechno důkladně zanalyzovat a zvážit, jaké kroky podnikneme.“
Sám trenér by ale preferoval alespoň o chloupek rychlejší řešení. Jeho argument zní logicky. „Mužstvo teď mělo týden volna, od pondělí ale opět začínáme trénovat. Proto by bylo dobré, aby přípravu s mužstvem zahájil kouč, který jej povede,“ uvedl Jurekmik.
Příčiny propadáku
Slovácko mělo v úvodním kole na dosah výhru v Opavě, o kterou přišlo v poslední minutě. Následná domácí prohra s Ústím nad Labem (jak jinak než gólem z poslední minuty) byla možná rozhodujícím okamžikem podzimu. Sebevědomí týmu srazila takřka na nulu, mužstvo se z tohoto nečekaného direktu nedokázalo až do konce podzimní části vzpamatovat.
Střelecká impotence
Fotbalisté hradišťského klubu vstřelili pouhých 13 branek, což je společně s Fulnekem a Třincem nejméně v soutěži. Obstál pouze Chmelíček, kterého ale na dlouhou dobu vyřadilo zranění, ostatní útočníci byli takřka neškodní.
Propustná obrana
Ze začátku se zdálo, že by defenziva mohla fungovat, postupně ale ztrácela glanc. Ve většině zápasů kvůli kartám, zraněním či nemocem nastupovala v odlišném složení, chyběla souhra. Obránci navíc dělali hrubé individuální chyby, kterými soupeřům nabízeli góly jako na zlatém podnose.
Absence tvůrce hry
Měl jím být údajně nejlépe placený hráč mužstva Jan Berger. Přišel s pověstí tvořivého fotbalisty, jenže zcela propadl. Horko těžko se vůbec prosazoval do základní sestavy. Mladíci Stýskala s Perůtkou tuto nelehkou roli zatím také nezvládli.
Tragická hra venku
Z osmi utkání na hřištích soupeřů přivezlo Slovácko pouze tři body. To všechno při hrozivém skóre 3:16! Trenér Jurkemik si nejednou posteskl, že jeho hráčům zde chybí větší nasazení, které jsou ochotní předvést před vlastním publikem.
Co se povedlo
Výhra v 6. kole nad v té době vedoucí a neporaženou Čáslaví. Jak se ale vzápětí ukázalo, byl to jen výkřik do tmy.
Do mužstva nakoukly mladé tváře z fotbalové akademie. Dobře se jeví Perůtka, světlé okamžiky měl i Čtvrtníček. Dalším příslibem by mohl být i Peter Sládek, který jednoznačně zastínil Kerbra, jenž naopak bude muset hodně přidat.
Nehynoucí přízeň fanoušků. Přestože jejich milované mužstvo klopýtalo od neúspěchu k neúspěchu, fanoušci mu zachovali věrnost. Nejenže při domácích zápasech slušně plnili hradišťský stadion, podnikali i strastiplné cesty na venkovní zápasy.
Aleše Chmelíčka mrzí, že nemohl mužstvu více pomoci
Útočník Aleš Chmelíček měl patřit k tahounům Slovácka na cestě za postupem do nejvyšší soutěže. Během úvodních čtyř kol vsítil tři góly a zdálo se, že všechno půjde podle plánu. Jenže mužstvo výsledkově tápalo a nejlepší střelec Slovácka se navíc zranil.
„Mrzí mě, že jsem klukům nemohl víc pomoct,“ říká s odstupem času zkušený útočník.
Takhle jste si podzimní část sezony asi nepředstavovali?
No tak to určitě ne. Když jsem před začátkem soutěže viděl, jaký máme kádr a jaké posily přišly, byl jsem přesvědčený, že budeme hrát o přední příčky. Jsem z toho nepříjemně zaskočený.
Čím to, že se vám nedařilo podle představ?
Je těžké najít, čím konkrétně to bylo. Sešlo se najednou víc věcí, které se nepovedly a dopadlo to tak, jak to dopadlo. Určitě na nás zanechaly stopy závěry zápasu s Ústím a s Vítkovicemi, ve kterých jsme přišli o body v samotném závěru.
S přibývajícím časem také bylo patrné, že mužstvo není ve své kůži, že to nezvládáte psychicky.
Je jasné, že se postupně zvyšoval tlak. I když tady musím říct, že vedení na nás žádný velký tlak nevytvářelo a snažilo se nás nechat v klidu. Byla ale cítit nespokojenost fanoušků, kteří na to ovšem měli právo. Všichni čekali, že se budeme pohybovat někde jinde.
Když jste nastoupil, tak jste vždy patřil k nejlepším hráčům. Může vás těšit aspoň tenhle fakt?
Víte, já to tak ani necítím, protože jsem si v pohárovém zápase v Hulíně zlomil ruku a na šest kol vypadl ze hry. Když jsem se pak vrátil, tak jsem dostal čtvrtou žlutou kartu a stál jsem znovu. A aby toho nebylo málo, tak mě v závěru ještě trápila angína. Mrzí mě, že jsem klukům nemohl víc pomoct.
Provázely vás dříve takové zdravotní patálie?
Měl jsem třeba problémy s ramenem, ale aby se to tak nakumulovalo, to ne.
Jaké to bylo sledovat kolikrát marné snažení spoluhráčů z tribuny?
Nebylo to nic příjemného. Na klucích bylo vidět, jak chtějí, jak dřou, ale prostě se nedařilo. Strašně jsme se nadřeli na šance, které jsme potom neproměnili. A soupeř měl třeba jen jednu nebo dvě a vždycky z nich dal gól.
Na jaře vás asi čeká tuhý boj o přežití...
Pořád věřím tomu, že rozhodně nemáme mužstvo na to, abychom hráli o záchranu. Doufám, že na začátku uděláme nějakou vítěznou šňůru a posuneme se alespoň do středu tabulky, kde bychom nebyli přímo ohrožení.
Doufáte pořád tajně v zázrak, který by vás ještě vrátil do hry o postup?
Po výhře v poháru nad Brnem jsem říkal, že je postup pořád hratelný. To jsem ale netušil, že od té doby uděláme tak málo bodů. Teď už by podobné prohlášení byla velká troufalost. Přesto si neodpustím říct, že při velké shodě okolností tam malinká šance pořád je. Ale to bychom museli udělat opravdu pořádně dlouhou šňůru.
Vůbec to neřeším, protože to jde naprosto mimo nás hráčů. Bylo ale vidět, jak to trenéra Jurkemika strašně mrzí. Dával do toho všechno, ale prostě to nešlo.
| Jurkemik: Slovácku chybí důrazní a odolní hráči |
| středa, 26.11.2008 9:34 |
Zůstane? Nebo skončí?
Budoucnost trenéra Ladislava Jurkemika na lavičce druholigového Slovácka je zahalena mlhou. Na podzim se mu vůbec nevedlo, ambiciózní tým přezimuje na čtrnáctém místě. To se nečekalo.
„Takhle jsem si angažmá v Hradišti nepředstavoval,“ kaboní se zkušený kouč, který do klubu přišel letos v červnu. A asi ani na chvíli ho nenapadlo, co jej čeká.
* Jednoduchá, ale přitom zapeklitá otázka. Kde je problém současného Slovácka? Tým má určitě na víc, než zatím předvádí. Neměli bychom se pohybovat ve spodních patrech druhé ligy, minimálně na střed tabulky jsme určitě měli. Hlavní problém vidím v tom, že jsme nedávali góly. Ani z jasných šancí. K tomu se přidaly individuální chyby v defenzívě. Inkasovali jsme i z herních situací, které ani nelze považovat za šance. * Často to vypadalo, že mužstvo je psychicky úplně rozložené. Jakoby si vůbec nevěřilo. Psychika svou roli sehrála. Nabalovalo se to. I když jsme vedli, stačilo, aby soupeř vyrovnal a náš výkon šel dolů. * Během podzimu jste si několikrát stěžoval, že vám na hřišti chybí hecíř. Opravdu se žádný nenašel? Ve Slovácku jsou charakterově dobří hráči. V kabině problémy nebyly. Ale není tam nikdo, kdo by tým zvedl ve chvíli, kdy to nejde. Pokud hrajeme dobře, všichni si věří. Když to nejde, každý dá hlavu dolů. * Není chyba i v tom, že v kádru je málo důrazných hráčů? Určitě. Budu se opakovat, ale lidsky je tady kolektiv úplně v pořádku. Ale opravdu mi chybí pár drzých a zarputilých hráčů, kteří se umí o výsledek porvat. Často se stalo, že jsme nedokázali zareagovat na to, že soupeř hrál agresivně. Nešli jsme na hranici bojovnosti. Bez toho ve druhé lize, jak jsem ji poznal, nelze uspět. * Jak moc poznamenalo výkony týmu, že za celý podzim jste nenašli ideální složení útočné dvojice? Hodně. Věřil jsem, že nás potáhne Aleš Chmelíček. Když dal dva góly proti HFK Olomouc, myslel jsem si, že je to dobré. Jenže ho přibrzdily zdravotní problémy. Pořád jsme hledali, kým ho nahradit. Do toho zasahovaly karty, nemoci, další zranění. Velká škoda je, že se nepodařilo získat Faldynu z Jihlavy. To je přesně ten typ, co nám chybí. S ním bychom měli o takových sedm bodů víc. * Nakonec jste dal prostor i mladíkům Kerbrovi a Sládkovi. Vytáhli jsme je z béčka a třeba Sládek nehrál špatně. Dobře začal i Čtvrtníček, ale ke konci podzimu šel trochu dolů. Ale největším zklamáním pro mě byly výkony Psohlavce. Chybělo mi u něj větší nasazení. V zápasech i na tréninku. Vůbec na něm nebylo poznat, že chce zpátky do sestavy. Myslím si, že druhou ligu podcenil. Navíc v létě přišel špatně fyzicky připravený. * Příliš se nedařilo ani největší letní posile Janovi Bergerovi. Co říkáte na jeho výkony? Čekal jsem od něj víc. Odehrál dobré zápasy proti Brnu nebo v Opavě, ale to je na hráče jeho kvalit málo. Musí přidat v nasazení a více pomoci mužstvu. Nestačí, že bude hrát, když má míč na noze. Měl by ho i vybojovat. * Co obrana? V šestnácti zápasech jste obdrželi 22 branek. Pouze tři týmy měly horší defenzivu. Celý podzim jsme hledali stoperskou dvojici. Kraje obrany se ustálily, ale ve středu se hráči točili. Nebylo to ideální. Třeba Formánek nehrál nejhůř, v defenzívě si svoje odehrál. Jen musí zapracovat na rozehrávce. * V utkání s Fulnekem si poranil kolenní vazy záložník Michal Gonda, který vám zřejmě bude scházet i podstatnou část jarní sezony. To je velké oslabení, že? Gondič patřil mezi nejlepší hráče. Hlavně doma tahal útoky, vymýšlel a připravoval šance. Byl velkou oporou. * V průběhu podzimu jste od vedení klubu dostal ultimátum v podobě minimálně čtyřbodového zisku ze zápasu v Karviné a s Fulnekem. Cítil jste, že se tím ještě zvýšil tlak na vaši osobu? V trenérském řemeslu musí každý počítat s tím, že pokud nemá výsledky, spekuluje se o jeho odvolání. To je normální. S tím problém nemám. Ale mělo to zůstat v klubu. To jsem řekl i paní inženýrce Mrázkové (výkonná ředitelka Slovácka -pozn. aut.) a ona sama to zpětně uznala. Jednalo se o interní věc. Takhle to nahrávalo hráčům, kteří si mohli říct: proč se snažit, když trenér stejně půjde pryč. * Myšlenky na rezignaci vás nenapadly? Nechci utíkat z boje. Chci, aby Slovácko šlo nahoru. Jsme rád, že se nám aspoň podařilo do týmu zabudovat mladé hráče z akademie. A například Perůtka hrál dobře. Jen je potřeba, aby se tým přes zimu posílil. A správnými typy hráčů. * Jaké budete preferovat? Odolné a důrazné. Nestačí, aby si sem přišli jen zahrát fotbal. Mám asi osm tipů na jména, která oslovíme. Nějaké zahraniční hráče nám doporučil i Míra Kadlec. Potřebujeme hlavně útočníky a záložníka. Třeba s Randou počítám spíš na kraj obrany, proto by se hodil štítový záložník. Uvidíme, co vyjde. |